Střední Hejčín – část města, která (zatím) neexistuje.

Tyto webové stránky slouží ke shromáždění veškerých informací souvisejících s tímto nevyužitým územím ve vlastnictví města Olomouce. Především zde naleznete studentské práce osmi týmů mladých architektů z Fakulty architektury VUT, kteří se tímto prostorem zabývali v rámci semestrální práce v akademickém roce 2020/2021.

Dále zde naleznete dostupné dokumenty města (stále platnou územní studii, geologický průzkum apod.), které měli studenti k dispozici.

A mnoho dalšího…

Aktuality

Střední Hejčín / skrytý potenciál

„Hejčín, přesněji jeho ústřední část v jeho ošklivosti nenaplněnosti, chaosu, hluku, zanedbanosti a zapomnění. Bez jasného řádu, jasných předpisů, jasné historie (proč je tam tak vysoká budova a proč je prázdná?) a jasné příslušnosti (komu patří tento trávník?), bez stálosti a kontinuity (fragment města jakoby bez paměti), to je moderní svět v kostce. Svět, v němž jsou nestabilita a rozmanitost, nejistota a nečitelnost jedinými stálými prvky.

Jak v takovém světě pracovat, jak tento svět tvořit/přetvářet, abychom v touze po lepším nevylili s vaničkou i dítě? Abychom při hledání lepšího nepodlehli potěmkinovským kulisám, za nimiž se skrývá současná tekutá modernita (abychom použili slavný termín Zygmunta Baumana)? Opravdu vneseme do svého života stálost a stabilitu tím, že vytvoříme stabilní prostředí? Nebo snad začneme tuto stabilitu a stálost jen předstírat, začneme lhát sami sobě? Můžeme přitom mluvit o společnosti, o sobě, ale také o architektuře a urbanismu.

Baumanův koncept zahradníka, který vypleje (odmítne) vše, co se nehodí do jeho vize zahrady, můžeme identicky vystopovat v téměř každém architektonickém díle, každém regulačním plánu, každé vizi města. Nejprve existuje vize celku a pak regulace, které odmítají vše, co se s touto vizí neslučuje. Architekti a urbanisté pak používají celý aparát své profese, aby sobě i ostatním vysvětlili, že jinak to nešlo, nejde a nepůjde.

Realita na ně naštěstí nedá, regulace ji nezajímají – naštěstí pro město a lidi, kteří v něm žijí.

Současné město, respektive současné ambiciózní vize architektů a urbanistů, vize proti všem předpokladům snažící se najít konečné, ideální řešení ve většině případů končí svůj život v podobě vizualizací v časopisech a reklamních brožurách, v horších případech jsou využívány k politickým a komerčním účelům, kdy se po nezbytných úpravách stávají dalším vězením pro invenci, fantazii a skutečné potřeby jeho obyvatel.“

Szymon Rozwałka, Fakulta architektury VUT

Ke stažení

Podklady

Studentské práce

Odkazy

Web městské části Hejčín http://www.hejcin.cz
Web Gymnázia Olomouc-Hejčín https://www.gytool.cz/
Web farnosti v Hejčíně http://www.farnost-olomouc-hejcin.cz/
ZŠ, MŠ prof. Vejdovského https://www.vejdovskeho.cz/tomkova/
Jak vypadal Hejčín v minulosti? Aplikace Doc. Buriana: https://experience.arcgis.com/experience/3b84f70f6a7945798ff49fda8e1dceac

Hej–čin! očima studentů

„Studenti a studentky ústavu experimentální tvorby brněnské Fakulty architektury pod vedením Szymona Rozwałky zkoumají cenný, avšak zanedbaný městský pozemek v centru olomoucké místní části Hejčín. Území je v docházkové vzdálenosti od historického jádra města, v bezprostřední blízkosti tří školních budov a dvou přetížených křižovatek. Dominuje mu opuštěná budova bývalé Přírodovědecké fakulty, torzo nadějného projektu architekta Karla Doležela ze sklonku socialismu.

Mají se ruiny, za které si můžeme sami, jednoduše bourat, nebo recyklovat? A jaký potenciál má celé území? Může se stát novým centrem urbanisticky bezradného Hejčína? Jaké další funkce snese? Bydlení? Komunitní centrum? Náměstí? Park?

Experimentální přístup ateliéru však vnáší do urbanistických rozvah svobodomyslné ideje, výsledkem není definitivní návrh, ale princip nahrávající postupné, chytře řízené proměně organismu města, jež zůstává otevřenou a flexibilní strukturou. Pro optimum možného neváhají studenti revidovat existující územní studii, ukrajovat ze stávajících zdí, budovat podzemní parkoviště, přemisťovat již vyprojektované stavby. Vtahují do děje komunitu, otevírají dveře do sebe uzavřených škol. Ukazují potenciál městského pozemku, s nímž si ZATÍM nevíme rady.“

Martina Mertová, architektka, Muzeum umění Olomouc

Rekonverze odmítaného

Návrh konverze jedné z nejméně oblíbených staveb ve městě je dobrá příležitost k experimentu a zároveň k analýze pojmu tolerance v architektuře. Je podnětem k zamyšlení o vztahu architektonické debaty a současných diskurzů politických a sociologických.

Hejčín teď a tady

Eva Macejková, Petr Malásek

Pár hospod, jedna kavárna, chleba lepší v místním koloniálu, než z Penny. Jeden zapálený místní blog a jeden kruháč, co už obletěl celou republiku. Vyrůstá tu jeden developerský podnik za druhým. Doprava se neřeší. Ale i přes to všechno je Hejčín krásným domovem mladých rodin a sídlem pro několik místních škol.

Strašákem je tu bývalý objekt přírodovědy. Z původního návrhu se postavil pouze jeden modul, který víc než budovu spíše připomíná chleba anebo ukrojený salám.

„Prosím 120 deka Poličanu.“ – „Dvacet, může být?“

Přes svoje skryté kvality je budova pro lidi pěstí na oko. Bylo by prý lépe ji zbourat, než udržovat. Proč ale? Statika není nijak výrazně poničena, budova stále přežívá a jediným důvodem proč chátrá, je její opuštěnost. Poslední záminkou pro demolici se stal přesun dopravního magistrátu do uvažované novostavby na jejím místě.

Rekonstrukce

Jakub Nohejl, Martin Vojtíšek

Návrh rekonstrukce bývalé přírodovědecké fakulty v srdci Hejčína reaguje na tendence k její demolici a k faktu, že jde o jednu z nejvíce nenáviděných staveb v Olomouci. Přístup k rekonverzi je jedinečný, využívá reorganizace stavebních dílců a nastiňuje obrovské možnosti konverze prefabrikovaných budov a dokazuje jejich širokou flexibilitu. Návrh vychází z analýzy struktury stavby a z pochopení její jedinečnosti. Její kvality se snažíme zachovat a dále podpořit. Návrh dává důraz na její historii a rozšiřuje možnosti jejího dalšího využití. Transformuje stávající budovu ve volně přístupnou platformu s prostory k zapůjčení komukoliv.

Konverze

Tatiana Uhríková, Ondrej Indruch

Cieľom štúdie je konvertovať objekt bývalej budovy Prírodovedeckej fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Hejčíne spolu s neustálym kladením si otázok a skúmaním vzťahov stavby k jej okoliu. Pôvodný zámer vybudovať na priľahlých pozemkoch univerzitný kapmus zostal nedotiahnutý. V súčasnosti je budova tŕňom v oku nie len miestnym, ale aj správe mesta a jej osud nie je jasný.

Ukazujeme potenciál aj takéhoto typu stavieb – v súčasnosti nevyužívaných, zanedbaných no stále funkčných a kvalitných objektov. Návrh poukazuje na jedinečnosť objektu, jeho integritu v danej lokalite, poukazuje na dôležitosť špecifickej priestorovej identity. Našim zámerom bolo nájsť alternatívy využitia priestorov budovy tak, aby v prvom rade podporili kolektívneho ducha lokality a jej občanov. Hľadali sme rôzne varianty priestorových vzťahov a ich možnej obmeny, rovnako ako aj obmeny užívania týchto priestorov. Od samotného začiatku sme verili, že identifikáciou občanov so stavbou dosiahneme jej prijatie a začlenenie do štruktúry predmestia,akoby tam patrila už od nepamäti. Ďalším zámerom bolo spojiť ľudí s podobným príbehom či hodnotami a pomocou bývania so zdieľanými a poloverejnými priestormi vo vnútri budovy napomôcť k začleneniu do kolektívu. Budova sa stáva mestom v meste, diverzita priestorov v jej vnútri vytvára podmienky k ich individuálnemu užívaniu či špecifickým potrebám ako napríklad doplnenie chýbajúcich služieb do danej lokality alebo kultúrne vyžitie občanov. Polyfunkcia od bývania až po komerčné využitie má potenciál adaptovať sa na budúce využitie priľahlých pozemkov v centre mestskej časti Hejčína a byť jeho živou súčasťou.

Jednotlivé funkcie navrhujeme tak, aby spolu vzájomne fungovali a mohli podliehať zmenám v spoločnosti či reagovať na možné premeny územia. Neurčitosť konxtextu okolia sa prepisuje do slobody, akou môžeme stávajúcu budovu využívať a do otvorenosti budovy voči budúcim zmenám. Okolný urbanizmus sa zrkadlí vo vnútornom programe budovy a rovnako ako mesto, ktorého vývoj nie je nikdy ukončený, tak aj budova ostáva nedokončenou a pripravenou na ďalšie zmeny. Veľkosť umožňuje flexibilitu programu a stáva sa tak katalizátorom budúcich zmien.

Co se stane s urbanismem

Karin Krettková, Matteo Marchese, Müller Tomáš, Nečesal Marek, Pavlíčková Tereza

K lokalitě přistupujeme novým způsobem, hledáme řešení pro udržení přirozeného vývoje, komplexity a celkové vitality místa do budoucích let. Naše zónování neodpovídá modernistickým představám o členění na přesně oddělené provozy, které nejsou schopné zvládnout dnešní dynamicky se měnící společnost a svět. Jdeme dál! Podporujeme komplexitu a volný vývoj minimem regulací, jež zajistí fungující město, přesto umožní diverzitu na všech úrovních.

Podobně jako je náš cíl dosáhnout komplexity, tak aby provázanost systémů nebyla pouze na jedné úrovni, tak i náš projekt obsahuje více úrovní, které se navzájem prostupují a doplňují. Stálé prvky – determinanty – vytvářejí potenciál místa, s kterým musíme pracovat a nechat ho vzkvétat. Nedusme ho pouze pravidly, ale podporujme volný růst! Příroda již delší dobou inspiruje učence v provázanosti a odolnosti vlastních struktur. Namísto pochopení a aplikace v urbanismu si města kompenzují vlastní neschopnost vytvořit místa zdravá pro život v okolní krajině, ale to není vzhledem k rozrůstajícímu se městu udržitelný scénář. Návrh nejenže využívá přírodní provázanost a přirozený růst, ale vytváří prostředí měst vhodné biologicky k životu. Naše sídla jsou jedna velká spojení a propletení lidských vztahů, a právě kvalitu míst lze charakterizovat vitalitou, množstvím vzájemných interakcí. V návrhu netvoříme pouze průchozí koridory, ale občanská místa vybízející k sednutí, zastavení, prostory, které budou stále proměňovat tvář města. Velkým problém naší lokality je doprava, ale my k ní nepřistupujeme v návrhu jako k nechtěnému vetřelci, hledáme v ní pozitiva a potenciál, s kterým můžeme dále pracovat.

Urbanismus možná zaspal, zestárnul a zkostnatěl, ale snad není ještě pozdě uvolnit otěže starých nařízení a začít novou éru!

Otevřená flexibilní struktura / Meziprostor I

Tomáš Müller

Chcete začít s něčím novým? Může to být naprosto cokoliv. Ať už chcete podnikat, zařídit si bydlení, nebo si třeba splnit dlouhodobý sen a otevřít si malou hospůdku, tak v každém případě budete potřebovat prostor. Ale víte, jaký prostor budete potřebovat? Ze začátku Vám postačí menší, ale co když se začne dařit a Vaše hospůdka se stane nejoblíbenější v Hejčíně (samozřejmě až po restauraci u Anči) a začnou k Vám proudit spokojení zákazníci? Budete potřebovat větší prostor… Můžete změnit místo, přestěhovat se a ztratit zákazníky, nebo si můžete rovnou od začátku pronajmout buňku ve flexibilní otevřené struktuře a mít jistotu, že si svůj prostor můžete zvětšit či dostavět, zkrátka přizpůsobit podle vlastních potřeb a získat alespoň malou jistotu v dnešním rychle se měnícím a chaotickém světě.

Otevřená flexibilní struktura / Meziprostor II

Karin Krettková

Jak může stavba, jakožto stabilní struktura, reagovat na stále se měnící sociální prostředí, ve kterém žijeme? Projekt otevřené struktury usazený zdánlivě na nejméně perspektivním pozemku Hejčínské planiny tuto otázku řeší ve vícero rovinách. Pro každý typ městského prostoru vytvářím odlišnou formu flexibilní struktury, která vždy vychází z poskytnutí podmínek pro vznik aktivity, nikdy však neurčuje konkrétní aktivity ani jejich formu. Může vedle sebe sousedit opravář panenek, Matějova maminka pěstující bonsaje a Roman, opravář koloběžek? Ano, tohle místo je pro všechny!

Otevřená flexibilní struktura III / Na kopci

Rebeka Vrbinčíková

Je koncept uzavretých foriem odpoveďou na potreby konkrétnych ľudí, ktorí priestor obývajú? Je úlohou architekta určiť pevnú štruktúru a účel? Čo ak by architect zanechal priestor pre užívateľa na dotvorenie podľa vlastných predstáv?

Nájomné komunitné bývanie s prvkami otvorenej formy odpovedá na potreby mladých pracujúcich užívateľov, ktorí obvykle v súkromnom priestore trávia iba nevyhnutný čas.

Z obytných priestorov sa jednoduchým zásahom môže stať kancelária, z kancelárie komunitná miestnosť. Ak si to vyžadujú okolnosti, priestor je možné zvačšiť. Súkromné priestory môžu byť rozšírené na úkor poloverejných a naopak. Dispozícia niektorých obytných jednotiek je premenná, posunom modulárnych priečok je možné ju rozšíriť na úkor poloverejných priestorov. Cieľom je odpovedať požiadavkam komunity a jednotlivca namiesto snahy o ich pretvorenie podľa vopred vytvorenej formy. Dôležití sú konkrétni ľudia, nie anonymný priemer.

Tělocvična Waldorfské školy

Ivana Guzová, Barbora Kopečková, Jana Řehořová, Karolína Tichá, Jiří Zezulka

Ačkoliv je waldorfská pedagogika v Česku běžně rozšířená, architektonické principy vycházející z této pedagogiky ještě tak pevně uchopeny nejsou. Budovy, od kterých se očekává otevřenost a přístupnost, což ostatně vychází i z filosofie této školy, bývají naopak na první pohled uzavřené do sebe a veřejnosti tak na první pohled nepřístupné. Tuto problematiku jsme se snažili zohlednit i při samotném návrhu waldorfské tělocvičny. Přestože se snažíme o maximální otevřenost a přístupnost, zohledňujeme i jistou potřebu soukromí a zabezpečení. Zároveň klademe důraz na multifunkčnost, které dosahujeme hledáním alternativních využití pro již definované prvky architektury. Hmotově je objekt řešen metodou koláže – skládáním jednotlivých principů do jednoho celku. Pro nás byly výchozí hlavně různé formální přístupy k architektuře v průřezu historií. Stejně tak jsme vycházeli z práce nizozemského architekta Rema Koolhaase – Elements of Architecture, která řeší fundamentální prvky architektury a různé pohledy na ně.